je hromadný výskyt infekčního onemocnění bez prostorového omezení. O pandemii mluvíme v momentě, kdy se onemocnění rozšíří na území více států nebo i světadílů a nerespektuje omezení místem. Není omezena ani časem.
Fylogenetická analýza usiluje o rekonstrukci vztahů mezi sekvencemi, je založena na jejich homologii. Informace je prezentována formou fylogenetického stromu. Fylogenetický strom popisuje v základně (kořeni) stromu předka všech analyzovaných sekvencí a průběh evoluce podél jeho délky, kde větvení představují nejposlednější události. Délka každé větve fylogenetického stromu je složena z času odchylky a stupně evoluce. Delší větve a odchylky bližší kořeni představují starší evoluční jednotky během kolísání ve stupni evoluce.
Interpretace fylogenetického stromu
Fylogenetické stromy jsou v podstatě jednorozměrné. Je významná pouze přímá vzdálenost od kořene k větvi. Tato informace je však nejčastěji rozčleněna ve druhé dimenzi, aby byla čitelná a rozeznatelná. Pak, je-li kořen stromu umístěn na levé straně a větve na pravé straně, jsou všechny vertikální vzdálenosti bezvýznamné a pouze horizontální vzdálenosti představují evoluční informaci.
První skupina, která se větví nejblíže ke kořeni, je nejstarší. Spojení představuje nejposlednějšího společného předka skupiny na větvi a zbývajícího stromu. Následně, dále jsou na stromě odchylky z novější doby a v prodloužení jsou více související vyšetřované sekvence.
Sekvence, které pocházejí ve stromě ze společného uzlu, utvářejí monofyletický vztah. Obecně představují evoluční skupinu se společnou historií a jsou díky původu všechny příbuzné, ale existují zde nějaké výjimky. Monofyletická skupina, uložená ve fylogenetickém stromu, by mohla být zvažována pro taxonomickou klasifikaci a interpretaci evolučního vztahu.
Polyfyletická skupina je skupina vzorků, které jsou rozptýleny napříč stromem. Tato informace může ukázat potenciální taxonomicky nesprávnou identifikaci, hybridizaci událostí následovaných introgresí nebo ve smyslu druhové diversity, promíchání evolučních linií.
Parafyletický vztah se ve fylogenetickém stromu vyskytuje, jestliže cílová skupina sekvencí náleží stejnému kladu, ale také v kladu existují další vzorky, které nebyly dříve rozpoznány jako příbuzné s cílovou skupinou.
<div data-angle=\"0\" data-canvas-width=\"245.8460542095184\" data-font-name=\"g_font_57_0\" dir=\"ltr\" style=\"font-size: 13.2px; font-family: sans-serif; left: 310.425px; top: 1080.46px; transform: rotate(0deg) scale(0.839065, 1); transform-origin: 0% 0% 0px;\">
operovanie pri vedomí pacienta - <span style=\"font-size: 13.2px;\">umožňuje vyhnúť sa poškodeniu kôrových </span><span style=\"font-size: 13.2px;\">centier a v súčasnosti je najdokonalejšou metódou </span><span style=\"font-size: 13.2px;\">prevencie pooperačného neurologického deficitu</span></div>
<p>
<strong>Toxodynamika</strong> sleduje mechanizmus účinku chrómu na základe jeho zásahu do známych fyziologických alebo biochemických pochodov v organizme. Toxodynamika sa zaoberá dôsledkami pôsobenia chrómu na bunku, tkanivo alebo cieľový orgán. </p>
<p>
<strong>Toxokinetika</strong> - cesta chrómu organizmom, od aplikácie po elimináciu, je predmetom záujmu priemyselnej toxikológie. Je reprezentovaná resorpciou chrómu do organizmu, jeho transportom na cieľové miesta, biotransformáciou a vylučovaním chrómu z organizmu. </p>
<p>
<strong>Biomonitorovanie</strong> sleduje vzťah medzi expozíciou chrómu a poškodením zdravia.</p>
<p>
– současná čínská pulsová diagnostika je metoda pulsové diagnostiky vyvinutá dr. J.F.Shen v USA za vydatné, především knižní spolupráce jeho žáka, psychiatra Leona Hammera na konci minulého století. </p>
<p>
– návrat traumatické situace po expozici nějakému zevnímu faktoru (např. po rozsvícení červené na semaforu), který byl posledním vjemem předtím, než se pacientovi stala traumatická situace. I po mnoha létech od nezpracovaného traumatu vždy po rozsvícení se červené barvy má pacient palpitace, opotí se a má extrémní suchost v ústech. Není si však vědomý spojení symptomů s rozsvícením červené barvy. </p>
<p>
sleduje mechanizmus účinku ortuti a jej zlúčenín na základe jej zásahu do známych fyziologických alebo biochemických pochodov v organizme. Toxodynamika sa zaoberá dôsledkami pôsobenia ortuti a jej zlúčenín na bunku, tkanivo alebo cieľový orgán. </p>